Kde se vzala mikrovlnka

Mikrovlnka má kořeny v Čechách.
Mikrovlnná trouba funguje na principu oscilace magnetronu. Na to přišel již v roce 1924 profesor Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze August Žáček. Ovšem jeho využití pro zahřívání potravin objevil až Percy Spencer v roce 1946, kdy se mu v zaměstnání, kde pracoval na vylepšené konstrukci magnetronu, působením záření náhodně rozpustila čokoládová tyčinka.

Na trh se však první mikrovlnka dostala až v roce 1947, a to v USA, kde si ji hned všichni oblíbili. Byla sice nesmírně těžká, vážila asi 400 kilogramů, a velká byla jako skříň. Používala se proto jen v restauracích, jídelních vozech a oceánských parnících. Prostě jen tam, kam se vešla, a bylo nutné ohřívat velké množství jídel za krátkou dobu.

První mikrovlnné trouby, které se daly použít v obyčejných domácnostech, se objevily až v roce 1955. Byly sice menší, přesto pořád dosti objemné. Teprve ž v roce 1967 se vyvinuly mikrovlnky mnohem menší, a tím pádem také mnohem oblíbenější. Od té doby se mikrovlnné trouby velmi zdokonalovaly a jejich použití se značně rozšířilo. Dnes tento pomocník nechybí v žádné moderní kuchyni.

JAK MIKROVLNKA FUNGUJE?
Jídlo se v mikrovlnce ohřívá za pomoci elektromagnetického záření, které je schopné rozkmitat částice, především molekuly vody, šířením tepla. Přitom mikrovlny pronikají dovnitř pokrmu, a tím ho rychle ohřívají. Protože má mikrovlnka kovový povrch, záření nemůže proniknout ven, a všechno teplo je tak vyzařováno uvnitř v prostoru. Pro rovnoměrné ohřívání je vprostředku mikrovlnky instalován otočný podnos, díky němuž kmity procházejí jídlem postupně a různými místy.

Kovové předměty prosím nestrkat!
Pokud do mikrovlnky strčíte nějaký kovový prvek, třeba alobal, rozkmitáním elektronů při zapnutí mikrovlnky vznikne elektrický proud, který se díky výkonu trouby zvětšuje. Kovový předmět se proto zahřeje na vysokou teplotu a začne jiskřit a brzy se spálí.